Tři orlí pera jsou jedna z nejnáročnějších výzev, co lze ve skautu mít. Pokud ji někdo získá, obdivu neunikne a to není těžké pochopit. Den nemluvit, nejíst a strávit den mimo tábor vyžaduje hodně odvahy, sebekontroly a trpělivosti. Také proto jsem se o tuto výzvu pokusila i já.
První dvě výzvy jsem s velkým úsilím splnila na první pokus a den, který budu muset strávit mimo tábor, přišel rychle. Než jsem si stačila vše uvědomit, už jsem byla v lese.
Můj první pokus se nepovedl kvůli skautům, kteří mě po delší době hledání našli. Další pokus přišel zanedlouho. Vše vypadalo dobře až do doby, kdy se mi úplně vybil telefon a já nevěděla, kolik je hodin. Asi si říkáte, že to není tak strašné, ale opak je pravdou. Pokud neznáte čas, nevíte, kdy se vrátit do tábora a jediné co vám napoví je odpočet, který má jen deset sekund. Další můj problém spočíval v tom, že jsem si nemohla nastavit budík.
Ráno jsem samozřejmě zaspala a vzbudila se až na nástup. Věděla jsem, že mám hodně málo času. Většinou mi balení trvá půl hodiny, ale teď jsem byla sbalená do deseti minut a právě včas. Začal odpočet a já jsem ještě musela dojít do tábora. Místo toho, abych šla, jsem běžela, málem jsem upadla, narazila do stromu a skutálela se dolů po stráni, když jsem asi minutu po odpočtu doběhla do tábora. Tam už se báli, jestli se mi něco nestalo a už mě chtěli jít hledat.
Nakonec jsem byla ráda, že jsem se konečně se všemi setkala a dostala se do tábora živá. I když to může znít děsivě, tato výzva mě naučila naslouchat více lidem a sžít se s přírodou.
Vein